I have a Dell Inspiron 1501 laptop since September 2007. Long time ago the Windows started to behave as some unknown key is being pressed every second or so.
For example, no bubble help remained visible for more than a fraction of a second. Images displayed fullscreen in Irfanview get back to windowed display after a second. Trying to set new key shortcut in some application almost impossible. Etc.
Tyhle letáčky jsem dneska objevil na jedné autobusové zastávce ve Žďáru nad Sázavou. Stejné telefonní číslo u všech letáčků je výmluvné a není příliš složité pochopit princip fungování celého takového podniku. Nechcete taky výhodně zhodnotit své peníze? Kamarád z kolbenky, kterému to vlastně nepřímo půjčíte, vám to bezpochy "bohatě vrátí"!
Zajímavý dokument o obrazu mužství jako fyzické agresivity:
http://video.google.com/videoplay?docid=-9632437500432634#
Dobře to představuje problém, že zobrazování Síly ve fyzickém/sexuálním smyslu a ztotožňování mužské identity právě s toutu hrubou agresivitou vede k vážným problém ve společnosti - násilnostem apod. Ukazuje to, že k mužské identitě patří i vyšší témata.
Odkazuje to ale víc na to, že energii je možné sublimovat a vyjadřovat přes vyšší centra. Snímku už ale chybí to, aby ukázal, že jsou cesty, jak fyzickou sílu a sexuální energii ponechat či ji dále rozvíjet, avšak využívat ji moudře k dobru jedince i komunity.
...kdyby neexistoval fiat money, a možnost si beztrestně půjčovat a dluh pak rozpouštět natištěním nových papírků.
Krize v roce 1929 ani žádná jiná podobná nebyla selháním laissez-faire systému a neospravedlňuje socialistické praktiky. Žádný laissez-faire v té době neexistoval a ani dnes neexistuje. A dokud bude existovat současný finanční systém virtuálních nekrytých měn, či aspoň nebude možnost bez problémů z jejich systému vystoupit a směňovat v alternativních měnách (něčím přímo krytých nebo lokálních měnách založených na vzájemné důvěře a sociální kontrole omezeného počtu členů), ani nic takového existovat nemůže.
Stačí si vytisknout nebo vlastnoručně napsat stránku s žádostí o voličský průkaz, najít si adresu obecního/městského úřadu vašeho trvalého bydliště, a s tím si zajít na poštu.
30 korun stojí ověření podpisu a 10 korun poslání dopisu (a korunu obálka ;-)).
TiddlyWiki, technologie a infantilizace společnosti
02.04.10, 09:37
Repost z Facebooku :)
TiddlyWiki
Soukromý wiki systém skládající se z jediného html souboru, sebe-aktualizující se díky obřímu javascriptu.
No PHP, No SQL, just one HTML file.
Jako nelineární poznámkový blok uložený na flashdisku a upravovatelný na jakémkoli PC s MSIE či Firefoxem užitečné.
Osobně využívám jako kartotéku bibliografických citací, abstraktů, konspektů a jiných podobných výpisků.
Thx to Kuba Lanc :)
Takhle to může vypadat po nějakých úpravách a zaplnění už nějakým obsahem:
Případně konkrétně, snapshot mé citační kartotéky.
— — —
Troi si v komentáři postěžoval na použitou technologii, že pro něj Javascript fuj nebo co.
Rozkecal jsem se trochu obšírněji, spíše jde o osnovu potenciální budoucí eseje:
Z hlediska použité technologie tomu sice lze vytknout ledacos, ale pro mě teď není klíčově důležité, jaká to je technologie, ale jak to plní funkci, kterou denně vyžaduju a marně jsem dlouho hledal.
Sice mě to donutilo přejít zpátky na Firefox po několikaměsíčním užívání K-Meleonu a následně Google Chrome, ale tak nějak se pomalu smiřuju s tím, že „používat (nedokonalý, pomalý...) mainstream neodvádí tolik od účelu činnosti jako pracovat s nestandardními, experimentálními, a ne zcela předvídatelnými produkty“.
Zrovna ten K-Meleon třeba – sice jede taky na jádru Gecko, ale používá naitvní WIndows API a ne to (univerzální, ale strašně pomalé) XUL. Takže je výrazně rychlejší – ale zase na něm nefunguje správně Facebook a jiné tyhle služby co používají extrémně složité javascripty, AJAX a tuny hacků a optimalizací pro jednotlivé browsery (pochopitelně jen ty rozšířené).
Je to nahovno, nejradši bych všechny ty internety zrušil když ty hovada nepracují ve standardizovaném režimu, ale nakonec stejně docházím k závěru, že tohle stěžování už jsem si pár let vyzkoušel a teď už ho přenechám povolanějším, tedy informatikům a lidem co z toho mají byznys. Učím se pomalu měnit pohled na techniku z „nadšení pěknými hračkami“ a ochoty se zkoušením co všechno umí strávit dlouhé dny na pouhý nástroj, kterým se dají realizovat nějaké jiné záměry.
Internety ani nové procesory a paměti nejsou tím, co stimuluje intelekt. Plné školy počítačů jsou nahovno, když studenti mají v hlavách nasráno. Vědění, které bylo potřeba k výrobě všech těch technologických hraček, se nepředává s tím, jak tyto hračky užívají BFU. Většina populace vlivem zjednodušování přístupu k technologii, informacím, čemukoli de facto naprosto infantilizuje a nejsme daleko od situace, kdy na jedné straně bude kasta lidí s brutálně fragmentárním a úzkým, byť v dané mikrooblasti hlubokým „věděním“, kteří budou dělat hračky pro většinu populace, která bude zcela nevědomá. (I ta „elita“ ale bude nevědomá si následků oné úzké činnosti na celek.) (Konec filosofického doslovu ;)))
Fyzické tělo je periferií. Podobně jako obsahy myšlenek jsou periferií. Vše takové vychází z jasného středu.
To ale neznamená, že je možné takové fyzické tělo odvrhnout. Tělo je formou, kterou se střed projevuje ve hmotě. Je tak nevyhnutelným prostředníkem.
A je lepší si jej v tomto ohledu vážit a pečovat o něj než považovat za samozřejmost a automaticky fungující strukturu. Protože to samozřejmě není zcela automatické a především to není trvalý stav věcí. Přiměřenou péčí se samozřejmě nestane, že by se z pomíjivého stalo neměnné, ale tak nějak je lepší mít k dispozici vozidlo, které lze použít k uskutečňování širší palety možností...
[Holger Vdovin:]
Snil jsem, že vsedě bdím na loži a mám otevřít oči a nabýt schopnosti vidět. Protože mi připadalo, že jsem dosud byl slepý, ale nyní se mají moje oči otevřít.
Otevřel jsem je a hleděl do nebe. A tam žili lidé společně s těmi, které milovali. A nebylo nedorozumění ani možnosti sporu, a rozloučení nemohlo nastat. A život tam byl takový, že se více sbližovali a každou chvíli viděli lépe, jak se mohou mít rádi. A teplo mi vstoupilo do srdce a já pravil: ‚To je země štěstí!‘
A byl jsem zarmoucen, protože lidské štěstí jsem nikdy neokusil.
Ale hledal jsem to, v čem je moje štěstí a ptal jsem se: ‚Kde je Bůh?‘
Neboť on nebyl v této zemi štěstí.
Leda – lze-li to tak říci – jako dík v jejich srdcích za jejich štěstí.
Tehdy jsem se cítil, jako bych byl ještě slepý a moje oči se měly otevřít. A pak jsem viděl do nebe, kde jsou ti, kteří uctívají Boha.
Velká milost se na ně vylévala, právě taková, kolik měli místa ve svých srdcích. Andělé je obklopovali a učili je ještě hlubšímu uctívání, takže měli místo ještě pro větší milost.
Pomyslel jsem si: ‚To je blaženost. Ale kde je Bůh?‘
Protože on nebyl v nebi blažených.
Nemohl tam být nikdo kromě nich samých, protože oni se modlili k Bohu kvůli sobě samým, aby byli plni jeho milosti.
A bylo mi znovu, jako bych byl slepý a moje oči se musely otevřít, než budu moci vidět.
Pak jsem viděl do nebe, kde jsou ti, kteří hloubají o životě, aby pochopili, odkud přichází, jaký je a kam jde.
Tam byli lidé, kteří věděli vše, co se nikdy nedozvím, a co se dozvědět ani netoužím.
Před každým byla zeměkoule, která byla živá a pohybovala se, zatímco život vznikal a rostl před jejich očima a oni ho sledovali tak přesně, že nebylo nic kromě nich a toho, co viděli. Bylo tak ticho v tomto nebi, že by jejich myšlenky musely být slyšeny tím, kdo by je dovedl pochopit.
Před každou z těchto zeměkoulí bylo malé zlaté slunce, takřka zrcadlo, ale ze živého zlata, které neodráželo toho, kdo do něho pohlédl, nýbrž ukazovalo bezednou zlatou hlubinu.
Viděl jsem tvář přesunout se přes jedno z těchto živoucích sluncí. A ten, který seděl před ním, vstal, a já věděl, že život jeho ženy na zemi skončil.
Viděl jsem, jak čeká, viděl jsem ji přicházet, viděl jsem, jak ji bere za ruku a vede do nebe, kde bylo jeho srdce.
Věděl jsem, že toto nebe není jejím nebem, ale že se jejím nebem stane, poněvadž to je nebe jeho, a myslel jsem si: ‚Taková je láska.‘
Ale ptal jsem se znovu: ‚Kde je Bůh?‘
Protože Bůh nebyl v nebi, kde se učili chápat vše – kromě Boha samotného.
Tu se opět zdálo, jako bych i nadále byl slepý a moje oči se otevřely, takže jsem mohl vidět.
Viděl jsem nebe, kde jsou ti, kteří uctívají Boha kvůli němu samotnému.
Ale nemohu říci, co jsem viděl, protože – zatímco jsem hleděl – stávalo se to stále větším, to, co zářilo, nabylo paprsků, jako by to předtím bylo jen mdlé, to, co bylo mocné, vyrostlo, jako by to předtím bylo jen malé, blaženost nabyla plnosti, jako by předtím byla jen nedostatkem.
To byl lesk. To byla sláva.
Vše, co zde na zemi září před našima očima, má od toho svůj lesk – ranní slunce svůj jas, večerní slunce svou nádheru, život sám svůj život. Bez toho by byly všechny oči mdlé, zlato žluté, nikoliv však zlaté.
Ano, ano – právě tak to je.“
Zmlkl a hleděl před sebe. Jeho oči zářily, jako by dosud viděl to, o čem mluvil. Nyní se jejich výraz změnil, místo vytržení nastoupil hluboký klid, který byl větší než klid smrti. Byl to klid života a smrti současně, jako by nesmiřitelné mocnosti zde splynuly v nějakou třetí, která je mocnější než obě dohromady.
Kandidát cítil zamrazení, jež se podobalo úzkosti i úctě. Holger začal opět mluvit:
„Byla tam rozmanitost, nadbytek rozmanitosti. Ale jedna věc byla společná – všechno existovalo ve velkém povznesení, dýchalo v úlevě, nemající mezí.
Ale podivné je, že věčné povznesení se mi stalo jakoby jhem, ač nikdy nemohlo unavit, a úlevu, která byla stále větší, jsem cítil jako břímě. Zíral jsem do slávy, ale nenalézal jsem jiné, pro které by to bylo takové, a – zatímco jsem zíral – slyšel jsem hlas, ne však mimo mne, který pravil:
‚Po čem pátráš v Boží slávě?‘
Odpověděl jsem, ale nepoužil jsem slov: ‚Pátrám po Bohu.‘
Hlas řekl: ‚Toto je sláva Boží.‘
Ptal jsem se opět:
‚Kde je Bůh sám?‘
Hlas odpověděl:
‚Ty, jenž si troufáš se zde tázat, otevři oči a viz!‘
A v téže chvíli jsem byl vyloučen ze slávy. Byla tak říkajíc za mnou.
Pode mnou bylo něco – mohu to snad nazvat… prostorou.
Nebyla v ní radost, myslel jsem si, ač jsem nic neviděl: ‚Vše, co je opak radosti, je zde uvnitř.‘
Ale za touto… prostorou jsem viděl jinou.
Nemám jméno, jímž bych ji mohl nazvat. Každé jméno je příliš velké.
Mohu ji nazvat pouští, mohu říci komora čeledínova. Obě jména jsou příliš velká, neboť něco znamenají.
Zde nebylo nic, na co by člověk mohl vložit ruku a co by mohl pojmenovat a nazvat svým. Ale touha mě táhla k ní a ačkoliv jsem již neslyšel žádný hlas, ani neviděl ukazatele cesty, věděl jsem, že tam chci.
Neboť tam uvnitř byl Bůh.
Ale když jsem chtěl projít bezradostnou prostoru, která byla před Boží chudobou, zastavil jsem se a pojala mne hrůza.
Hrůza byla déšť, který do mne pršel a vnikal jako zžírající led, rozpouštějící a ničící vše, co bylo mnou. Netroufal jsem si vejít zcela dovnitř, neboť jsem si netroufal přestat být já, netroufal jsem si dále žít a nebýt já.
Ale pak jsem opět viděl prostoru, jež byla tak nepatrná, že v ní nemohl být nikdo jiný kromě Boha a touha mě táhla vpřed a já si pomyslel:
‚Když přestáváš být, jsi blíže Bohu, než když se tu zastavíš a zůstaneš sám sebou.‘
Vešel jsem a zemřel smrtí, jež se podobá smrti našeho těla jako klidný spánek noční můře.“
Oční víčka mu klesla, tvář se zavřela. Seděl nehybně jako zprvu na kamenech schodů.
Cosi dopadlo na zem s krátkým, temným zvukem. Byl to Kandidátův doutník, který uhasl a nyní mu vypadl z prstů. Nezdvihl ho, ale zíral na Holgera, jež seděl tak blízko a zdál se být tak daleko, že nebylo možné myslet na spojení s ním. Pozoroval, že sám pohybuje rty v horlivé otázce: „Co pak? Co pak?“ Ale když si to plně uvědomil, nebyl s to se ptát. Bylo to, jako by se hrůza, kterou Holger cítil před boží chudobou, postavila do cesty této poslední otázce. Hluboký klid, jenž se nepodobal ani životu, ani smrti, spočíval na Holgerově postavě a šířil se od ní. Kandidát cítil instinktivní snahu zachránit se, on, který jindy bral většinu své potravy z ticha a mlčení, cítil před tímto tichem cosi, co se podobalo strachu, že by se jeho vědomí mohlo ponořit ke dnu a již nikdy se nevynořit. Kdyby něco nepodnikl, vír nekonečnosti by se ho chopil a stáhl ho s sebou. S napětím, jako by používal vší své síly, se shýbl, zdvihl doutník, zapálil ho a začal chodit sem a tam po místnosti. Ale ani to ještě nestačilo, musel přimět Holgera, aby mluvil, slyšet jeho živý hlas, cítit pohyb jeho myšlenek, a tak se zeptal:
„Byla tam tedy různá nebe – podle různé povahy lidí?“
Turisté musí ve Svatém Vítu platit, věřící ne
Mám pochybnosti, jestli věřím dost silně.
Inspiron 1501 unknown key pressed
I have a Dell Inspiron 1501 laptop since September 2007. Long time ago the Windows started to behave as some unknown key is being pressed every second or so.
For example, no bubble help remained visible for more than a fraction of a second. Images displayed fullscreen in Irfanview get back to windowed display after a second. Trying to set new key shortcut in some application almost impossible. Etc.
Detailed info about this cause and possible solutions:
http://knol.google.com/k/dell-inspiron-1501-keyboard-problems#
Generally, BIOS update to latest version, and removing battery and pressing the power button for a few seconds worked for some people. Not for me.
KeyTweak showed that this phantom (ghost) key has number 57357.
So because I have still 30 days warranty left, I am sending this case to the technical support requesting to solve the problem.
Chcete půjčit nebo investovat? Vyberte si!
Lichva a "výhodná" investice - 2v1.
Tyhle letáčky jsem dneska objevil na jedné autobusové zastávce ve Žďáru nad Sázavou. Stejné telefonní číslo u všech letáčků je výmluvné a není příliš složité pochopit princip fungování celého takového podniku. Nechcete taky výhodně zhodnotit své peníze? Kamarád z kolbenky, kterému to vlastně nepřímo půjčíte, vám to bezpochy "bohatě vrátí"!
Tough guise
Zajímavý dokument o obrazu mužství jako fyzické agresivity:
http://video.google.com/videoplay?docid=-9632437500432634#
Dobře to představuje problém, že zobrazování Síly ve fyzickém/sexuálním smyslu a ztotožňování mužské identity právě s toutu hrubou agresivitou vede k vážným problém ve společnosti - násilnostem apod. Ukazuje to, že k mužské identitě patří i vyšší témata.
Odkazuje to ale víc na to, že energii je možné sublimovat a vyjadřovat přes vyšší centra. Snímku už ale chybí to, aby ukázal, že jsou cesty, jak fyzickou sílu a sexuální energii ponechat či ji dále rozvíjet, avšak využívat ji moudře k dobru jedince i komunity.
Laissez-faire by byl dokonalým systémem...
...kdyby neexistoval fiat money, a možnost si beztrestně půjčovat a dluh pak rozpouštět natištěním nových papírků.
Krize v roce 1929 ani žádná jiná podobná nebyla selháním laissez-faire systému a neospravedlňuje socialistické praktiky. Žádný laissez-faire v té době neexistoval a ani dnes neexistuje. A dokud bude existovat současný finanční systém virtuálních nekrytých měn, či aspoň nebude možnost bez problémů z jejich systému vystoupit a směňovat v alternativních měnách (něčím přímo krytých nebo lokálních měnách založených na vzájemné důvěře a sociální kontrole omezeného počtu členů), ani nic takového existovat nemůže.
Inflace a morální hazard
Excelentní přiblížení "základních problémů světové ekonomiky" z pera Štěpána Pírka opravdu stojí za přečtení a šíření:
- 16.09.2009: Nesmyslnost záchran aneb Kdy krize skončí?
Voličský průkaz
Volit se dá kdekoli a není to vůbec složité si k tomu zařídit volební průkaz - tak toho koukejte využít.
http://www.volicskyprukaz.cz/
Stačí si vytisknout nebo vlastnoručně napsat stránku s žádostí o voličský průkaz, najít si adresu obecního/městského úřadu vašeho trvalého bydliště, a s tím si zajít na poštu.
30 korun stojí ověření podpisu a 10 korun poslání dopisu (a korunu obálka ;-)).
TiddlyWiki, technologie a infantilizace společnosti
Repost z Facebooku :)
TiddlyWiki
Soukromý wiki systém skládající se z jediného html souboru, sebe-aktualizující se díky obřímu javascriptu.
No PHP, No SQL, just one HTML file.
Jako nelineární poznámkový blok uložený na flashdisku a upravovatelný na jakémkoli PC s MSIE či Firefoxem užitečné.
Osobně využívám jako kartotéku bibliografických citací, abstraktů, konspektů a jiných podobných výpisků.
Thx to Kuba Lanc :)
Takhle to může vypadat po nějakých úpravách a zaplnění už nějakým obsahem:
Případně konkrétně, snapshot mé citační kartotéky.
— — —
Troi si v komentáři postěžoval na použitou technologii, že pro něj Javascript fuj nebo co.
Rozkecal jsem se trochu obšírněji, spíše jde o osnovu potenciální budoucí eseje:
Z hlediska použité technologie tomu sice lze vytknout ledacos, ale pro mě teď není klíčově důležité, jaká to je technologie, ale jak to plní funkci, kterou denně vyžaduju a marně jsem dlouho hledal.
Sice mě to donutilo přejít zpátky na Firefox po několikaměsíčním užívání K-Meleonu a následně Google Chrome, ale tak nějak se pomalu smiřuju s tím, že „používat (nedokonalý, pomalý...) mainstream neodvádí tolik od účelu činnosti jako pracovat s nestandardními, experimentálními, a ne zcela předvídatelnými produkty“.
Zrovna ten K-Meleon třeba – sice jede taky na jádru Gecko, ale používá naitvní WIndows API a ne to (univerzální, ale strašně pomalé) XUL. Takže je výrazně rychlejší – ale zase na něm nefunguje správně Facebook a jiné tyhle služby co používají extrémně složité javascripty, AJAX a tuny hacků a optimalizací pro jednotlivé browsery (pochopitelně jen ty rozšířené).
Je to nahovno, nejradši bych všechny ty internety zrušil když ty hovada nepracují ve standardizovaném režimu, ale nakonec stejně docházím k závěru, že tohle stěžování už jsem si pár let vyzkoušel a teď už ho přenechám povolanějším, tedy informatikům a lidem co z toho mají byznys. Učím se pomalu měnit pohled na techniku z „nadšení pěknými hračkami“ a ochoty se zkoušením co všechno umí strávit dlouhé dny na pouhý nástroj, kterým se dají realizovat nějaké jiné záměry.
Internety ani nové procesory a paměti nejsou tím, co stimuluje intelekt. Plné školy počítačů jsou nahovno, když studenti mají v hlavách nasráno. Vědění, které bylo potřeba k výrobě všech těch technologických hraček, se nepředává s tím, jak tyto hračky užívají BFU. Většina populace vlivem zjednodušování přístupu k technologii, informacím, čemukoli de facto naprosto infantilizuje a nejsme daleko od situace, kdy na jedné straně bude kasta lidí s brutálně fragmentárním a úzkým, byť v dané mikrooblasti hlubokým „věděním“, kteří budou dělat hračky pro většinu populace, která bude zcela nevědomá. (I ta „elita“ ale bude nevědomá si následků oné úzké činnosti na celek.) (Konec filosofického doslovu ;)))
Fyzické tělo není středem
Fyzické tělo je periferií. Podobně jako obsahy myšlenek jsou periferií. Vše takové vychází z jasného středu.
To ale neznamená, že je možné takové fyzické tělo odvrhnout. Tělo je formou, kterou se střed projevuje ve hmotě. Je tak nevyhnutelným prostředníkem.
A je lepší si jej v tomto ohledu vážit a pečovat o něj než považovat za samozřejmost a automaticky fungující strukturu. Protože to samozřejmě není zcela automatické a především to není trvalý stav věcí. Přiměřenou péčí se samozřejmě nestane, že by se z pomíjivého stalo neměnné, ale tak nějak je lepší mít k dispozici vozidlo, které lze použít k uskutečňování širší palety možností...
Anker Larsen - Kámen mudrců
Citát z kapitoly „Volný“ (str. 448-453)
Larsen, A. (1999). Kámen mudrců. Praha: Avatar