Jsem kuchařem emocí a zdá se, že druhým lidem mé produkty chutnají. Prakticky každý, s kým přijdu do styku, zpola nevědomky konzumuje produkt, který jim svými především neverbálními projevy servíruji. Celá tato činnost je oboustranně výhodná, protože substance, ze které svá díla vařím, je volným statkem, který se nevyčerpává.
Komunikace s lidmi, kteří jsou v dobré náladě, s uspokojenými potřebami je výrazně lepší než komunikace s nasranými jedinci plnými chtění po nesplněných potřebách. Z tohoto poznatku vychází přirozeně návod, jak se k druhým chovat. Příjemně a ještě upřímně – milovat bližního svého, jak praví Starý zákon. Odměnou bude zase pozitivní zpětná vazba druhých a hladká komunikace. Kantův kategorický imperativ v praxi.
Umožnit správnou komunikací druhému zažít příjemné chvíle může být pro druhého inspirací k případné změně svých životních schémat, která mu třeba doposud bránila zažívat běžně radostivé stavy.
Altruistický pocit, že vlivem mého jednání jsem druhému dopomohl k lepším stavům, pomáhá k udržení představy smysluplnosti vlastní existence. Především to však rozpouští existující napětí zapříčiněné např. minulými špatnými činy k druhým, které člověka tíží a svazují jej.
Zlepšení světa mnou dodanou kvalitou lze chápat jako cosi altruistického. Nicméně jelikož rezervoár pozitivních emocí by měl být neomezený, nemělo by takové konání nijak způsobovat ochuzení sebe sama. Právě naopak, kromě nabídnutí kvality světu se této kvality dostává více i mně samotnému. To proto, že Svět a Já nejsou dvě oddělené substance, ale vzájemně provázané složky téhož. Jakýkoli altruismus lze ostatně chápat a vysvětlovat i zcela sobecky – tím, že napomůžu zkvalitnění světa, neboli svého prostředí, napomáhá toto kultivovanější prostředí i mně samotnému. Dochází tedy k pozitivní zpětné vazbě: pozitivnější prostředí bude i pro mě dobré a obráceně.
Chtěl jsem tu původně vyjádřit i hlubší myšlenky než takto banální skutečnosti, ale ani na třetí pokus se mi nepodařilo dostat se v textu k tomu, co jsem měl původně v hlavě ... :-) třeba příště.
Přidávání dalších komentářů na tomto archivním blogu již bylo zakázáno.
Komentáře#
1. Jitule # | 07.10.08, 10:37 | jmalcova#post.cz
Občas svými neverbálními projevy ale také servíruješ nevšímavost a altruismus se kamsi vytrácí. Široký úsměv a milé pohlazení těm, kteří tě opečovávají jim určitě udělá radost a naplní jejich žadonící potřeby.
2. Axxym # | 14.10.08, 08:30
brozkffe, hele, a myslíš že pokaždé vaříš pozitivní emoce? Já tě nechci urážet, chci ti poskytnout zpětnou vazbu. Třeba když něco řekneš na přednášce, tak to obvykle v sále hezky zašumí... Přemýšlels nad tím proč? :)
Já chápu, že to není jenom tvůj problém - obecně si všímám toho, že lidi velice neradi uznávají své vrstevníky jako intelektuální autority. Nicméně tím, jak se skálopevným přesvědčením vyjadřuješ své myšlenky a používáš při tom kopu cizích a abstraktních slov (to mně osobně nevadí, já je taky používám a jistě ti nemusím argumentovat proč, protože sám nejlíp víš proč tak mluvíš sám :),se stane to, že pro ostatní není velikým problémem tvou komunikaci interpretovat jako asymetrickou - že vyjadřujou svou převahu nad nimi. A to jim mnohdy není příjemné :)
Jde mi jen o to, jestli si to uvědomuješ a jestli jo, tak proč se teda altruisticky nepokoušíš a o nějakou změnu - jestli o ni teda stojíš :)
3. brozkeff # | 15.10.08, 11:29
Axxym: díky moc za zpětnou vazbu, donutilo mě to se nad pár věcma zamyslet.
především jsem si znovu uvědomil kterak každý si žijeme v tom svém světě a vnímáme věci tak odlišně.
Rozhodně pokaždé nelze u druhých vařit pouze pozitivní emoce, ale s tím se ani nenamáhám.
Nevím jestli tomu říct "Problém", ale asi jo. Ten problém je, že to jak žvaním, v sobě nemá žádný záměr vytvářet tu hranici a hierarchickou pozici, ačkoli jak uvádíš, patrně k tomu dochází. To blablabla ze mě leze v podstatě samo, nedělám to vědomě, že bych mluvil schválně nesrozumitelněji než "přirozeně"...
Abych blablal srozumitelněji, musím vynaložit mentální úsilí k tomu, abych realtimově reformuloval ty větné struktury co mám v hlavě do jednodušších a srozumitelnějších vět :-/
Nemám osobně příliš zájem na tom prezentovat se jako "intelektuální autorita", jak sám píšeš je to spíš handicap než bonus --- na druhou stranu, kdybych úzkostlivě dělal vše proto, aby se navenek neprojevila nějaká odlišnost od toho okolního průměru, tak bych se nedostal asi ani na gympl, ani na VŠ, neboť by mě tímto to okolí stáhlo dolů a znemožnilo mi se rozvíjet.
Je to dost komplexní problém, s některými aspekty moc nevím jak je elegantně řešit. Uvědomuju si to, není mi to úplně příjemné, na změně pracuji (nevíš, jak jsem se choval před třemi lety), stojím o ni ----- ale zároveň nemám zapotřebí "umírat jako kopie", vzdávat se své autenticity prožívání a světonázoru pro to, abych se sociálně srovnal do okolní šedi.
Nicméně, pro přesnost -- tím "altruistické" mám na mysli něco jiného než sociální srovnávání se s vrstevníky. Tam si ani hladkou komunikaci se všemi nedovedu představit, pokud by se nepoužívala v každém okamžiku masivní přetvářka a nasazování úplně jiné role, než patří k mé přirozenosti.
Spíše mám na mysli čelovější formy komunikace s těmi, kteří mě nevidí každý den a kteří tedy nemají mnoho jiných možností jak mne poznat. Tím mám na mysli i třeba takovou "komunikaci" jako výměnu pohledů či pár slov se spolucestujícími v šalině, u přepážky na lístek na vlak, při somrování bezdomovce na České atd. Takovou komunikaci poměrně často vedu "laterálním" způsobem, s určitým záměrem donutit druhou stranu vyběhnout ze stereotypu a případně se nad věcmi v důsledku nestandardní formy reakce zamyslet.
Příklad -- sedím na Hlavasu u zastávky šaliny 9, přijde párek somráků jestli nemám drobásek. Vidím že tam už delší dobu sedí, tak místo standardního "Ne, nemám" (což na danou otázku je z 99% případů nepravdivá odpověď, kdo opravdu žádné drobné v peněžence nemívá??) řeknu s úsměvem, "samozřejmě mám, ale proč se nezeptáte radši tak, že o ty drobné rovnou požádáte? Nezlobte se ale jáá vám žádné peníze nedám, ale pokud máte zájem, rád se s vámi podělím o buchtu, co mám v batohu". Pro somráka je to celkem překvapení, že se dočkal takové reakce, kterou vůbec nečekal v té běžné šedi vyhýbavých pohledů, "ne nemám" apod.... celý překvapený nejdřív nechápal, ještě jednou již méně jistě zopakoval že teda jako jestli ne drobásek, na to jsem stejně jasně řekl že ne a že nabízím tu buchtu, tak jestli chce a nebo ne. Nakonec si buchtu vzal, ačkoli to pro něj bylo překvapivé.
"Pozitivní emoce" není v některých případech míněno v tom, že hnedka bude druhá strana happy. Spíš jde o záměr, se kterým do nějaké takové interakce jdu a podle čehož tu interakci vedu. Někdy to může znamenat jen pokus o to způsobit u druhého to "správné mávnutí motýlích křídel", aby to přineslo třeba právě teď ten rozhodující impuls k další sérii změn, které takovému člověku mohou pomoct později.
Není to moralizování ani vnucování druhým nějaké představy o životě, jako spíš snaha dát druhým možnost podívat se na věci jiným úhlem, aspoň trošku jim rozšířit jejich úzké pole vidění.
Další praktické příklady takového jednání kdyžtak někdy zkusím vysvětlit osobně, tou písemnou formou se pořád zamotávám do bla bla bla, používám pojmy nepřesně, trávím tím čas a energii a to ani nevím, jestli si druhá strana odpověď přečte :)
4. michal uco # | 01.11.08, 22:04
zkusim nosit buchty v batohu s sebou po brne :)