Uvažuji, zda-li je možné dokonalým přijetím a ztotožněním se s paradigmatem sociálního konstruktivismu dobrat spásy.
Podpořeno sémiotikou a dualitou označující--označovaný to je IMO bezvadný model dekonstrukce veškerých iluzí o tzv. realitě.
Aspoň to na mne tak působí.
Mám pocit, že právě sociální konstruktivismus je polem, které velmi dobře zrcadlí každodenní zkušenost se světem, a které se až překvapivě dobře shoduje s tím, co jogíni a mystikové a šamani odnepaměti tvrdili.
Napadlo mě to na dnešním semináři "kyberkultury". Sociální konstruktivismus je vlastně postmoderní mystickou naukou. Co jiného z poslední doby se tak těsně přibližuje poznání Pravdy?
:)
Co to je? Jednoduše logický důsledek vývoje od existencialismu, pokud je v absolutní podobě, mělo by jít o konečný spásný stav.
Až vás předstane bavit utápět se v těch existenčních depresích a úzkostech, stanete se (možná) post-existencialisty, kteří si pořád tu marnost všeho uvědomují, ale už dělají něco pro to, aby v životě, který jim ještě zbývá, dokázali šťastně fungovat. Ozdobou může být ještě třeba snaha vykoupat další lidi v bahně existencialismu a pak je z toho bahna převést na druhou stranu (asi něco jako praxe bódhisattvovství), není to však asi nezbytnou součástí.
Ota (týpek se spasitelským komplexem) si přečte pár sluníčkových a ekoknížek a prohlásí: "Ten svět je ale zkaženej, prohnilej. Všichni jsou tak povrchní a konzumní. Fuj! Je potřeba jej produchovnět a povznést na vyšší dimenzi vědomí, odstranit všechna konzumní pouta a užívat si toho ráje na zemi, bla bla bla bla bla!"
Jiný pokus o příklad:
Franta chodí každou neděli do kostela, protože to tak má naučené odmala. Nikdy o tom moc nepřemýšlel, prostě se má věřit v boha, protože to je dobré, a je potřeba chodit do kostela, protože to dělá každý křesťan.
I přijde jednou souhruh a prohlásí, "bůh je fantasmagorie a blud, představa duševně chorých jedinců... každý moderní člověk přece ví, že všechno se nachází ve hmotě, blablabla!"
Kouzelné na tom celém je, že když se víra v něco vyměňuje ve víru v něco jiného, často si takový konvertita ani neuvědomuje, že jen vyměňuje koncepty, které navíc dostává podstrčené zvenčí, a rozhodně nedělá nic pro to, aby tyto koncepty rozpustil či zbořil.
Cituji SNOPa (vykradeno z NYXu), který to trefně vyjádřil: „(...)Cilovym stavem nemohou byt lide, kteri nedelaji nic nez konzumuji, protoze nekdo musi pro ty konzumenty vymyslet dalsi bozarny, ktere budou konzumovat. Vsechno musi jit dopredu k lepsim zitrkum, jinak to zastara. A tak se originalita v nejhorsim proste presune do abstraktnejsi roviny, tedy do prace pro dane korporace.
Nahradil jsem svou "zarivou podstatu" prefabrikatem do te miry, ze mi dokonce dali obcanku. Pekne o tom pise Zrzavy - opravdu chceme, aby byli vsichni popelari a pokladni originalni a tvurci? Slo by pak zit, kdyby nebyli naopak velmi netvurci a neoriginalni? Kazdy at si nese svou zarivou podstatu, at mu prosim nikdy nevyhasne a at mu projasnuje jeho nitro, nicmene kdyz prijdu na radu k pokladne, at se prosim chova jako trochu inteligentnejsi stroj, nikoli jako mudrc.(...)“
Mám zkušenosti se dvěma skupinami lidí: První skupina nechápe, co chci říct. Já říkám bla bla bla a druhá strana odpovídá ble ble ble, ale k ničemu to nevede. Existuje jakási propast mezi těmi stranami. Jedna ví a druhá neví. A chybí intelektuální kanál, kterým tuto nevyváženost vyrovnat.
Druhá skupina je na stejné nebo podobné úrovni a ta chápe. Tedy už není moc o čem komunikovat.
Obohacuje mne až skrytá třetí skupina, početně naprosto zoufale malá. Tam existuje vztah nevyrovnaný, ale partnerský. A ta druhá strana mi je ochotna něco předat. Takových lidí si maximálně vážím a cením. Je jich však jako šafránu.
Trpím určitým problémem, že mi kontakt s prvními dvěma skupinami, tedy valnou většinou lidí, mnoho nepřináší a nevím, jak s většinou takových lidí vlastně interagovat.
V rámci své životní defragmentace zjišťuji, že se mi absolutně přestalo chtít cokoli psát a téměř jakýmkoli způsobem s druhými komunikovat písemně. Jelikož jsem již dávno zjistil tu skutečnost, že aby se idea předala použitelně a nebyla pochopena úplně jinak než je zamýšleno, je třeba to popsat hrozně zdlouhavě a pracně.
"Per huba" v reálu to je snazší, netřeba tolik popisovat slovy, a když už ano, je to rychlejší než to pracně strukturovat a psát.
Na závěr ještě jeden postřeh ze života: žít v téhle společnosti je tak neuvěřitelně jednoduché!
Konečně jsem si vyzkoušel pravé sobotní zoufalství.
Takřka romantická scéna sledování vzdalujících se koncových červených světel rychlíku měla ten háček, že další spojení ze Žďáru do Jeseníků, a to ještě V SOBOTU, nejede co pět minut.
Nakonec bude zpoždění "pouze" 4 hodiny oproti původnímu plánu. Momentálně zevluji v Brně při čekání na spoj do Olomóce.
Od 23. do 31. srpna budu opět mimo civilizaci, mimo internet a do značné míry záměrně i mimo mobil. Pokud mezitím přijde konec světa, dozvím se to patrně až na začátku září.
Sociální konstruktivismus klíčem k probuzení?
Uvažuji, zda-li je možné dokonalým přijetím a ztotožněním se s paradigmatem sociálního konstruktivismu dobrat spásy.
Podpořeno sémiotikou a dualitou označující--označovaný to je IMO bezvadný model dekonstrukce veškerých iluzí o tzv. realitě.
Aspoň to na mne tak působí.
Mám pocit, že právě sociální konstruktivismus je polem, které velmi dobře zrcadlí každodenní zkušenost se světem, a které se až překvapivě dobře shoduje s tím, co jogíni a mystikové a šamani odnepaměti tvrdili.
Napadlo mě to na dnešním semináři "kyberkultury". Sociální konstruktivismus je vlastně postmoderní mystickou naukou. Co jiného z poslední doby se tak těsně přibližuje poznání Pravdy?
:)
Post-existencialismus
Co to je? Jednoduše logický důsledek vývoje od existencialismu, pokud je v absolutní podobě, mělo by jít o konečný spásný stav.
Až vás předstane bavit utápět se v těch existenčních depresích a úzkostech, stanete se (možná) post-existencialisty, kteří si pořád tu marnost všeho uvědomují, ale už dělají něco pro to, aby v životě, který jim ještě zbývá, dokázali šťastně fungovat. Ozdobou může být ještě třeba snaha vykoupat další lidi v bahně existencialismu a pak je z toho bahna převést na druhou stranu (asi něco jako praxe bódhisattvovství), není to však asi nezbytnou součástí.
Koncept Á je mrtev. Ať žije Koncept Bé.
Pokus o příklad:
Ota (týpek se spasitelským komplexem) si přečte pár sluníčkových a ekoknížek a prohlásí: "Ten svět je ale zkaženej, prohnilej. Všichni jsou tak povrchní a konzumní. Fuj! Je potřeba jej produchovnět a povznést na vyšší dimenzi vědomí, odstranit všechna konzumní pouta a užívat si toho ráje na zemi, bla bla bla bla bla!"
Jiný pokus o příklad:
Franta chodí každou neděli do kostela, protože to tak má naučené odmala. Nikdy o tom moc nepřemýšlel, prostě se má věřit v boha, protože to je dobré, a je potřeba chodit do kostela, protože to dělá každý křesťan.
I přijde jednou souhruh a prohlásí, "bůh je fantasmagorie a blud, představa duševně chorých jedinců... každý moderní člověk přece ví, že všechno se nachází ve hmotě, blablabla!"
Kouzelné na tom celém je, že když se víra v něco vyměňuje ve víru v něco jiného, často si takový konvertita ani neuvědomuje, že jen vyměňuje koncepty, které navíc dostává podstrčené zvenčí, a rozhodně nedělá nic pro to, aby tyto koncepty rozpustil či zbořil.
Končím s tím, zn. New Age
Tak a od teď znovu a pořádně :-P
Brave New World
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četl. Mrazivě pravdivá.
Cituji SNOPa (vykradeno z NYXu), který to trefně vyjádřil:
„(...)Cilovym stavem nemohou byt lide, kteri nedelaji nic nez konzumuji, protoze nekdo musi pro ty konzumenty vymyslet dalsi bozarny, ktere budou konzumovat. Vsechno musi jit dopredu k lepsim zitrkum, jinak to zastara. A tak se originalita v nejhorsim proste presune do abstraktnejsi roviny, tedy do prace pro dane korporace.
Nahradil jsem svou "zarivou podstatu" prefabrikatem do te miry, ze mi dokonce dali obcanku. Pekne o tom pise Zrzavy - opravdu chceme, aby byli vsichni popelari a pokladni originalni a tvurci? Slo by pak zit, kdyby nebyli naopak velmi netvurci a neoriginalni? Kazdy at si nese svou zarivou podstatu, at mu prosim nikdy nevyhasne a at mu projasnuje jeho nitro, nicmene kdyz prijdu na radu k pokladne, at se prosim chova jako trochu inteligentnejsi stroj, nikoli jako mudrc.(...)“
Amen.
Ještě trochu mainstreamu, jestli mohu poprosit :-)
Zapojil jsem se na Xchat, Líbím se ti, Lidé.cz a další podobné servery na stádovitou výměnu bla bla bla. Inspirativní a poučné.
Až budu v Brně, ještě si zajdu do McDonalda na hamburger a kolu.
Je to celé takové pohodlné, příjemné a vyvolávající letargii.
Utilitarismus ve vztazích?
Mám zkušenosti se dvěma skupinami lidí: První skupina nechápe, co chci říct. Já říkám bla bla bla a druhá strana odpovídá ble ble ble, ale k ničemu to nevede. Existuje jakási propast mezi těmi stranami. Jedna ví a druhá neví. A chybí intelektuální kanál, kterým tuto nevyváženost vyrovnat.
Druhá skupina je na stejné nebo podobné úrovni a ta chápe. Tedy už není moc o čem komunikovat.
Obohacuje mne až skrytá třetí skupina, početně naprosto zoufale malá. Tam existuje vztah nevyrovnaný, ale partnerský. A ta druhá strana mi je ochotna něco předat. Takových lidí si maximálně vážím a cením. Je jich však jako šafránu.
Trpím určitým problémem, že mi kontakt s prvními dvěma skupinami, tedy valnou většinou lidí, mnoho nepřináší a nevím, jak s většinou takových lidí vlastně interagovat.
Času je zatím dost.
Nepsat a žít
V rámci své životní defragmentace zjišťuji, že se mi absolutně přestalo chtít cokoli psát a téměř jakýmkoli způsobem s druhými komunikovat písemně. Jelikož jsem již dávno zjistil tu skutečnost, že aby se idea předala použitelně a nebyla pochopena úplně jinak než je zamýšleno, je třeba to popsat hrozně zdlouhavě a pracně.
"Per huba" v reálu to je snazší, netřeba tolik popisovat slovy, a když už ano, je to rychlejší než to pracně strukturovat a psát.
Na závěr ještě jeden postřeh ze života: žít v téhle společnosti je tak neuvěřitelně jednoduché!
Zadní světla rychlíku
Konečně jsem si vyzkoušel pravé sobotní zoufalství.
Takřka romantická scéna sledování vzdalujících se koncových červených světel rychlíku měla ten háček, že další spojení ze Žďáru do Jeseníků, a to ještě V SOBOTU, nejede co pět minut.
Nakonec bude zpoždění "pouze" 4 hodiny oproti původnímu plánu. Momentálně zevluji v Brně při čekání na spoj do Olomóce.
Je čas udělat dětem pá pá.
OFF
Od 23. do 31. srpna budu opět mimo civilizaci, mimo internet a do značné míry záměrně i mimo mobil. Pokud mezitím přijde konec světa, dozvím se to patrně až na začátku září.